Tuhle učebnu nenavrhoval architekt. Je celá z katalogu.

Bc. Nikola Perná · MIMICRA

Multioborová učebna S.T.E.A.M.

Multioborová učebna S.T.E.A.M. Na míru je tu podlaha a výmalba. Všechno ostatní je z ceníku.

Když tuhle fotku ukážeme řediteli, ptá se, kdo tu učebnu navrhoval.

Nikdo. Je to náš typizovaný školní nábytek z katalogu.

V té místnosti není jediný atypický kus nábytku, žádná zakázková truhlařina. Jsou to sériové produkty Mimicra, které máme vyfocené na webu i s cenou, které si objednáte dnes a které v tuhle chvíli stojí ve stovkách dalších škol.

Rozdíl mezi „vypadá to jako od architekta" a „je to od architekta" zaplatíte v rozpočtu, v termínu a pak deset let v servisu.

Celá tahle učebna je na e-shopu jako jedna položka i s cenou: Multioborová učebna S.T.E.A.M.

Kam pošlete peníze navíc

Když se rozhoduje o vybavení učebny, vypadá to jako volba mezi hezkým a levným. Ve skutečnosti se rozhoduje o tom, kolik z rozpočtu vám zůstane na zbytek školy. 

Trojnásobek není přirážka za kvalitu. Je to cena za to, že daný kus nikdo nikdy nevyrobil: příprava výroby, odpad z nestandardního formátu, zkušební kus a riziko, že se to napoprvé nepovede.

Za ten rozdíl vybavíte druhou třídu. Konkrétně: úspora na atypech v jedné odborné učebně obvykle stačí na kompletní flexibilní vybavení jedné kmenové třídy - nebo na podlahu a výmalbu, které z místnosti udělají to, co je na fotce nahoře.

Co znamená „lety vyzkoušené"

Tuhle větu používá kdekdo, takže si zaslouží rozepsat. U nás znamená tři věci.

1. Ten kus nábytku už někde stojí. Zavolejte si tam. Naše sady nejsou návrh. Jsou to sestavy, které jsme dodali do konkrétních škol - mimo jiné do ZŠ Dobříš, ZŠ a MŠ Velemín, ZŠ Juventa Milovice nebo Albrechtovy střední školy v Českém Těšíně a do stovek dalších. Ke každé realizaci máme fotky a název školy. Zvedněte telefon a zeptejte se kolegy, jak se to chová po třech letech provozu. Kontakt vám dáme a s referenční školou vás propojíme. Žádný zajíc v pytli. To u atypů nedostanete.
2. Víme, co se na tom rozbije Sériová výroba má výhodu, kterou jednokusová mít nikdy nebude: zpětnou vazbu z provozu. Když se něco po pár sezónách uvolní, dozvíme se to z několika škol najednou a upravíme to ve výrobě. Další školy už dostanou opravenou verzi.
   
   U atypu se to dozví jedna škola. Ta vaše. A sama si to opraví.
   
   Záruka je standardně dva roky, u některých produktů delší – jenže nábytek ve škole slouží deset a víc let. Sériový produkt se za tu dobu zlepší. Atyp zůstane přesně takový, jaký ho někdo jednou nakreslil.
3. Neplatíte za vývoj U sériového produktu je vývoj, příprava výroby i zkušební kus dávno zaplacený. Rozpustil se do stovek vyrobených kusů. U atypu ho zaplatí jedna škola - vaše - v ceně několika kusů nábytku.

Montáž: o prázdninách to zvládne pan školník

Tenhle bod se v nabídkách podceňuje a v srpnu bolí nejvíc. 

Nábytek z fotky se instaluje takhle: usadit na místo a přišroubovat sedáky. Žádná montážní četa, žádné vrtání do stěn, žádné ladění termínů s cizí firmou. Běžný školník to udělá sám, s vlastním nářadím.

Atypické vestavby se montují na místě a osazují podle skutečného stavu stěn. Když rozměr nesedí, řeže se to na místě. To znamená domluvit termín montážní firmy, pustit ji do školy, být u toho a řešit, co se nepovedlo. Přesně v týdnu, kdy máte nejmíň času.

Proč atypický návrh často skončí bez nabídky

Architekt kreslí prostor, ne provoz. Návrh bývá dobrý. Problém je, že výkres není zadání pro výrobu - chybí v něm materiál, tloušťka, typ hrany, kování, nosnost, velikostní kategorie.

Poptávka pak jde do trhu a vrátí se buď s dotazy, nebo vůbec. Jednokusový výrobek se nedá spočítat z ceníku; kalkulace stojí čas technologa a přirážku za riziko. Firma tu práci buď udělá zdarma s rizikem, že zakázku nezíská, nebo nenabídne. Menší firmy volí druhou možnost skoro vždy.

Důsledek pro vás: čím víc atypů v projektu, tím míň nabídek. A tím horší cena z těch, které přijdou.

Co s tím za tři roky

Dva scénáře, které přijdou vždycky:

Přibude šest žáků. U typizované řady doobjednáte stejnou lavici, stejný odstín, stejnou výškovou kategorii, protože se pořád vyrábí. U atypu potřebujete znovu truhláře, znovu výkres a musíte se vejít do jeho minimální zakázky. Jeden kus vyrobený samostatně stojí násobek původní jednotkové ceny.

Rozbije se podnož. U sériového produktu je to náhradní díl. U atypu nová zakázka.

A ještě jedna věc, kterou u katalogu dostanete zadarmo: věci spolu ladí – a to nejen vzhledově, ale i funkčně. Nová učebna za dva roky navazuje na tu současnou. U atypů si tohle musíte pohlídat sami. 

Příklad: kamenná deska do chemické učebny

Jeden příklad za mnohé. Architekt navrhne do odborné učebny kamennou pracovní desku. Argument zní logicky: chemie, ať to něco vydrží.

Co kámen umí a co ne

Žula je tvrdá, snese teplo a vypadá dobře. Do školní chemické učebny má ale tři nevýhody:

• Je porézní. Vyžaduje impregnaci a agresivním chemikáliím odolává hůř než materiály vyvinuté pro laboratoře. Impregnace se musí obnovovat - další práce pro školníka.
• Má spáry a špatně se opravuje. U delších pultů se spoji nevyhnete, kámen se může vyštípnout v rozích a kolem výřezů a opravu zvládne jen kameník.
• Je těžká. To rozhoduje o podnoži, dopravě i o tom, kdo desku vůbec usadí.

Co je kompaktní deska s fenolovou pryskyřicí

Kompaktní desky vznikají z vrstev papíru impregnovaných pryskyřicí, které se lisují za vysokého tlaku a teploty. Laboratorní varianta má jádro z celulózových vláken a fenolové pryskyřice, je homogenní a neporézní v celém průřezu a vyrábí se podle EN 438-4 v tloušťkách od 13 mm.

Chemická odolnost se u nich neodhaduje, měří se. Test SEFA 3-2010 vystaví desku na 24 hodin 49 chemickým činidlům a hodnotí stupnicí 0 až 3.

Výsledek nezávislého testu laboratorního kompaktu: u 37 z 49 činidel stupeň 0, tedy bez účinku, devětkrát stupeň 1, třikrát stupeň 2 - a ani jednou nejhorší stupeň. Mezi testovanými látkami jsou kyselina sírová, dusičná i chlorovodíková, hydroxid sodný, aceton, toluen a xylen. Další běžně používaný materiál má v technickém listu odolnost proti suchému teplu 160 °C a po varu ve vodě nárůst hmotnosti do 1 %.

Tohle není levnější náhražka. Je to standard oboru - kompaktní desky s chemickou odolností dnes patří k nejpoužívanějším materiálům pro laboratorní pracovní desky i pro vyložení digestoří.

Srovnání

Kdy zakázková výroba dává smysl

Nebudeme tvrdit, že atyp je vždycky špatně. Má smysl u:

• vestaveb do konkrétní niky, kde jde o milimetry,
• krytů topení a instalací,
• školních kuchyněk, 
• šatních vestaveb v nepravidelném prostoru.

Co ale stojí za to v projektu rozlišovat, je rozdíl mezi atypickým výrobkem a typizovaným výrobkem v atypickém rozměru. To druhé je běžné a levné: u kovových konstrukcí děláme zakázkově rozměr desky i podnož, zatímco zbytek konstrukce zůstává sériový a odzkoušený. Nacenit se to dá obratem.

Položte otázky projektantovi:

1. Dá se položka nacenit bez konzultace s architektem?
2. Kolik dodavatelů to umí dodat? Pokud méně než tři, máte problém s cenou.
3. Doobjednám jeden kus za tři roky - a za kolik?
4. Kdo to o prázdninách smontuje a kdo je adresátem reklamace: dodavatel nábytku, nebo stavba?
5. Kolik z rozpočtu zbude, když vyberu sériové produkty - a co za to ještě vybavím?

Co si z toho odnést

Otázka není „na míru, nebo z katalogu". Otázka zní: dá se to nacenit, dodat v termínu, o prázdninách smontovat vlastními silami a za tři roky doobjednat?

U vestaveb je odpověď u truhláře. U lavic, židlí, skříněk a pracovních desek je skoro vždycky v katalogu - a rozměr uděláme na míru i tam. Rozdíl v ceně zůstane ve škole.

Časté otázky